Vnímám bolesti zad již téměř jako civilizační chorobu. Neznám mezi přáteli nikoho, kdo by na ně netrpěl nebo je alespoň neznal z minulosti. Nevím, jak jste na tom s bolestmi zad vy, ale já jsem na časté blokády SI skloubení (v oblasti kříže) po jednom chirurgickém zákroku v minulosti trpěla hodně. Až jsem našla tyto cviky a ještě cviky od paní Ludmily Mojžíšové, které blíže popisuji v jiném článku. Injekce a léky odstraní akutní bolest, nikoli však příčinu. Tu musíme odstranit my sami a to bez pravidelného cvičení, které nemusí být nikterak dlouhé a namáhavé, zkrátka nejde.
Duchovní rozměr bolesti/nemoci:
Myslím, že jakýmikoli bolestmi nám tělo vždy něco sděluje a my bychom měli pochopit co, jinak se bude problém stále opakovat. Nevnímám dialog s tělem skrze bolest jako něco negativního. Naopak, myslím si, že je to dar. Dar Stvořitele, kterým nám ukazuje, že jsme chybovali. Pakliže se zastavíme a procítíme svou aktuální životní situaci a to, jsme-li v souladu sami se sebou, můžeme dostat uzdravující odpověď. Bolest nás vede a chrání před ještě větší bolestí a budoucími pochybeními. Pakliže nemoc/bolest správně pochopíme, přinese ulehčení našemu tělu a mír duši. Bolest a nemoc vždy představují určitou korekci naší cesty a vyjádření času, kdy jsme se dostatečně nemilovali, báli se, utíkali, něco potlačovali, přehlíželi nebo tlačili na sebe a situace kolem – netrpělivost.
Zapomněli jsme naslouchat hlasu své duše a dělali věci, které nebyly v souladu s naší jedinou povinností – radostí a tak přišla bolest. Sama jsem bývala hodně nemocná z výše uvedených příčin. Když jsem si je začala postupně uvědomovat, začala jsem se poznávat, přijímat i svou negativní stránku a tím se uzdravovat. Nejprve citově – emočně a pak postupně i fyzicky. Dlouhodobé negativní emoce, pocity a strachy jsou předskokany fyzické nemoci a bolesti. Vím, že ne vše v životě je radostné, žijeme v dualitě a každý den se z ní mnoho učíme, ale pochopila jsem, že ke všemu se dá přistoupit dvěma způsoby a je jen na mě, který si vyberu. Pozitivní výzvu nebo destrukční negativitu? Cítím, že je důležité nevyhýbat se nepříjemným situacím, projít jimi čestně a díky nim opět něco pochopit. Zůstaneme tak silní a posílí se i naše obranyschopnost. Jak po duši, tak po těle. Indiáni říkají, že věci nejsou dobré a špatné, ale jen zralé nebo nezralé. To, co může být v daném čase dobré – tedy zralé pro jednoho, nemusí být dobré – nezralé pro jiného. Každý máme svou cestu se svými vlastními slepými uličkami a neustále posuzování všeho vede k pocitu oddělenosti, ten ke strachu a pak k bolesti a jsme zase tam. Já se snažím brát těžké chvíle jako zkoušky a celý život jako hru a vše je pak lehčí.
Zapomněli jsme naslouchat hlasu své duše a dělali věci, které nebyly v souladu s naší jedinou povinností – radostí a tak přišla bolest. Sama jsem bývala hodně nemocná z výše uvedených příčin. Když jsem si je začala postupně uvědomovat, začala jsem se poznávat, přijímat i svou negativní stránku a tím se uzdravovat. Nejprve citově – emočně a pak postupně i fyzicky. Dlouhodobé negativní emoce, pocity a strachy jsou předskokany fyzické nemoci a bolesti. Vím, že ne vše v životě je radostné, žijeme v dualitě a každý den se z ní mnoho učíme, ale pochopila jsem, že ke všemu se dá přistoupit dvěma způsoby a je jen na mě, který si vyberu. Pozitivní výzvu nebo destrukční negativitu? Cítím, že je důležité nevyhýbat se nepříjemným situacím, projít jimi čestně a díky nim opět něco pochopit. Zůstaneme tak silní a posílí se i naše obranyschopnost. Jak po duši, tak po těle. Indiáni říkají, že věci nejsou dobré a špatné, ale jen zralé nebo nezralé. To, co může být v daném čase dobré – tedy zralé pro jednoho, nemusí být dobré – nezralé pro jiného. Každý máme svou cestu se svými vlastními slepými uličkami a neustále posuzování všeho vede k pocitu oddělenosti, ten ke strachu a pak k bolesti a jsme zase tam. Já se snažím brát těžké chvíle jako zkoušky a celý život jako hru a vše je pak lehčí.
SI skloubení a jeho bolesti:
Křížovo – kyčelní skloubení (sakro-iliakální – SI) je spojení kosti křížové s kostmi kyčelními, které tak společně vytváří pánev (na obrázku je pohled zezadu). Jeho osa je na obrázku modře. Kloubní plochy SI jsou nerovné a proto je jeho pohyblivost nízká – dovoluje jen drobné viklavé pohyby (kvůli tomu mají všechny cviky na jeho procvičení malý rozsah pohybu). Jeho zatuhnutí je bolestivé. Umí taky napodobit i bolest bederní páteře či kyčelního kloubu.
Nápravou bolestivé blokády SI je mobilizace nebo automobilizace. Bez vyšetření lékařem ji lze zkusit, pokud vzniku nepředcházel úraz. V případě, že cvičení bolesti zhoršuje nebo ani po týdnu nepřinese úlevu, je třeba lékařské vyšetření. Při procvičování SI vždy ucítíme jemné rozhýbávání v místě červené linie na obrázku.
Léčivé cviky:
1. Na břiše
Leh na břiše, ruce složené pod čelem. Začneme přitahovat levou nohu do plazení, ale přitom si hlídáme levý bok. V okamžiku, kdy máme pocit, že se levý bok začíná odlepovat od podložky, zastavíme pohyb levou nohou. V této pozici je výdrž s tlakem boků a levého kolena do podložky. Pak povolíme a provedeme na druhou stranu.
2. Na boku
Leh na pravém boku. Pravou ruku dáme pod hlavu, pravou nohu skrčíme v koleni, máme levou v koleni nataženou, v kotníku děláme „fajku“. Levou nohu zatlačíme vnitřním kotníkem do podložky a vytáhneme do dálky. Výdrž. Totéž na druhém boku.
3. Pejsek
Vzpor klečmo, zvedneme střídavě pokrčenou pravou a levou nohu do boku (na pejska). Boky při tom zpevníme a nepřetáčíme. Důležité je hlídat si, že koleno zdvižené nohy musí být minimálně(!) tak vysoko, jako její kotník. Účinnost cviku závisí na uvedených podmínkách nikoli jen na tom, jak vysoko je kotník.
4. Sunutí kolena
Vzpor klečmo, naznačíme sunutí pravého kolena po podložce směrem k levé ruce. Pánev s držíme pevně na místě. Po chvíli výdrže se vrátíme zpět a zopakujeme na druhou stranu.
5. Zanožení
Vzpor klečmo, pak sed na patách, protáhneme ruce dopředu, pak se přesuneme do vzporu a zároveň zanožíme jednu nohu. Nepřetáčíme pánev, boky jsou pevné. Posadíme se zpět na paty, pak nahoru do vzporu a zopakujeme totéž pro druhou nohu.
6. Na kraji lehátka
Vzpor klečmo na kraji lehátka, pokrčíme lokty a opřeme se o předloktí), vnitřní noha je u kraje lehátka, vnější visí mimo lehátko a je zavěšená nártem a lýtko druhé nohy. Provádíme mírný tah volně visícího kolene nahoru dolů, max.2cm pod okraj lehátka (noha je stále ve svislé poloze). Lokty a kolena svírají s lehátkem pravý úhel, nesedáme si na paty, nepřetáčíme tělo. Pak totéž na druhou stranu.
Raději ještě jednou zopakuji větu od Mudr. Dušana Šponara, který je strůjcem popisu těchto cviků, když cvičení bolesti zhoršuje nebo ani po týdnu nepřinese úlevu, je třeba lékařské vyšetření.
Vciťme se do svého těla a následujme to, co mu dělá dobře a nevyvolávejme to, co ho stresuje bolestí. Někdy stačí jen suché teplo, vodorovná pozice, klid a hezké myšlenky a tělo se uvolní a opraví samo. U mě bývají nenadálé bolesti zad způsobeny přetížením – buď nadměrným pohybem nebo nedostatečným pohybem. I to je dobré držet v rovnováze, stejně jako mysl a záda se nám láskyplně odvděčí.
Přeji nám, abychom zažívali co nejméně negativních emocí, které se hromadí v zádech (hodíme to za hlavu – na záda) a abychom ty přicházevší dokázali prosvětlit svou láskou dříve, než nám způsobí fyzickou bolest.
Autor: Michaela Weissová
Popis cviků: Mudr. Dušan Šponar, www.cvicime.cz
Zdroj fotografií: Google.com
www.slunecnyzivot.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat